Templářské zlaté mince pro larp a hry.
Průměr 25 mm, materiál je kovová (zinková) slitina pro dosažení vysoké věrohodnosti
Vyrobili jsme je pro naše středověké larpy, ve kterých chceme věrohodné, ale levné herní mince.
Tyto mince razili templáři v Jeruzalémě ve 12. století. Udělali jsme je jako věrnou repliku podle opravdových historických mincí a pokud víme, je to jediná pdobná herní replika teplářských mincí.
Jsou to herní peníze.
Historická realita: templáři nebyli klasická mincovna státu
Řád templářů nebyl stát, ale nadnárodní instituce.
Neměl plošnou vlastní oficiální měnu jako království.
Často používali existující mince (byzantské, arabské, evropské).
Ale razili i vlastní. Existují mince spojované s templářskými panstvími, zlaté mince s templářskou symbolikou
Řád fungoval jako finanční instituce → „měnová autorita bez měny“
To je extrémně zajímavý paradox.
„Templáři byli bankou dřív, než měli vlastní měnu.“
Templáři jako první mezinárodní bankovní síť
To je nejdůležitější historický fakt.
Templáři:
-
umožňovali ukládání peněz v Evropě a výběr v Levantě nebo obráceně
-
používali dokumenty (rané akreditivy / směnky)
-
chránili transport bohatství
-
spravovali poklady šlechty i králů
-
půjčovali panovníkům (včetně francouzských králů)
V praxi: mince se nemusely převážet → obrovská revoluce. Jejich měna byla standardizovaná po celém křesťanském světě. Dosáhli toho dřív než italští obchodníci a bankéři.
To je storytelling zlato.
Existují „templářské mince“ — ale specificky
Historici mluví raději o mincích ražených na templářských panstvích, mincích spojených s křižáckými státy, kde templáři hráli roli, mincích s křížem / rytířskou ikonografií (ne vždy přímo templář)
Ryzost a důvěra — reálná reputace
Templáři měli reputaci:
-
přesnosti
-
důvěryhodnosti
-
účetní disciplíny
-
standardizace
Proto by „templářský zlaťák“ logicky znamenal:
- jistotu váhy
- jistotu ryzosti
- rychlé přijetí obchodníky
To je realistický historický feeling.
Nadnárodní ekonomika (zavedli velmi moderní koncept)
Templáři:
-
působili od Anglie po Levantu
-
měli vlastní logistiku
-
vlastní infrastrukturu
-
vlastní účetnictví
-
vlastní síť důvěry
To je téměř prototyp mezinárodní banky, prototyp finanční korporace, prototyp „globální značky důvěry“.
Francouzský král a peníze templářů
Historický fakt je, že francouzská koruna byla u templářů zadlužená, templáři spravovali královský poklad a Filip IV. měl silný finanční motiv proti řádu
Poklady a legendy
Templářské poklady mizí při pádu Akkonu a je řada fantaskních příběhů o tom, co vše mezi nimi bylo. Co je jisté jsou bedny plné zlatých mincí.
Jeruzalém — komenda a nové mince
Kamenná místnost byla prostá, ale rozhodnutí v ní nebyla malá.
Na stole leželo několik zlatých mincí. Ještě nové. Ještě tiché. Bratr mincmistr stál stranou, jako by se omlouval, že něco vytvořil.
Velmistr vzal jednu do ruky. Otočil ji. Váha byla přesná. Zlato čisté.
„Dobrá práce,“ řekl.
Jeden z komturů se zamračil.
„Vlastní měna budí otázky.“
„Vlastní měna budí závist,“ opravil ho druhý.
Ticho.
Velmistr položil minci zpět mezi ostatní.
„Naši bratři cestují,“ řekl. „Naši obchodníci také. Naše sliby musí mít stejnou váhu všude.“
Komtur se opřel o stůl.
„A pokud to někdo vezme jako zpupnost?“
Velmistr se pousmál jen nepatrně.
„Pak ať vezme minci do ruky,“ řekl. „A uvidí, že je to odpovědnost.“
Bratr mincmistr konečně zvedl oči.
Mince se mezi nimi zaleskly.
Protože řád mohl žít z darů.
Ale stabilita se razí.
Jeruzalém — tržiště
Tržiště znělo všemi jazyky, které se daly vyslovit.
Látky z Byzance, koření z dálky, šperky, které změnily majitele dřív, než se někdo nadechl. Řekové, Janované, Arméni, Peršané — obchod se nehádal o víru, ale oýl se o váhu.
„Tohle není čisté,“ řekl obchodník a vrátil minci.
Druhý pokrčil rameny. Takové věci se stávaly.
Pak někdo položil na stůl jinou.
Templářský zlaťák.
Rozhovor zpomalil. Ne dramaticky — spíš jistě.
Obchodník minci otočil, přejel po hraně a přikývl.
„Tohle beru.“
Vedle stojící muž se pousmál.
„S nimi se nevyjednává o ryzosti.“
„Ani o váze,“ dodal druhý.
Mince zmizela mezi ostatními — ale jinak. Jako věc, která nezdržuje.
Protože v městě, kde se potkával svět, byla jistota cennější než zlato.
A někdy měla podobu znaku řádu větší jistotou než erb panovníka.
Akkon 1291 — odjezd pokladů
Sál pokladnice byl hlučný, ale ne chaotický. Ten typ hluku, který patří koncům.
Bedny se zavíraly rychle. Ne ve spěchu — ve vědomí času.
Velmistr stál zatím u mola a sledoval, jak se nakládá zlato. Ne jednotlivé mince. Budoucnost.
Komtur přišel blíž.
„Loď je připravena.“
Velmistr přikývl.
„Všechno,“ řekl.
Komtur zaváhal jen na okamžik.
„To je celé jmění.“
Velmistr se podíval k hradbám, kde bylo slyšet vzdálené dunění.
„Ne,“ řekl tiše. „To je armáda, která ještě neexistuje.“
Komtur přikývl. Rozuměl.
Jednu minci vzal z otevřené truhly. Protočil ji mezi prsty — jako by si pamatoval, kolik cest už absolvovala.
„Aigues-Mortes,“ řekl.
„A Francie,“ doplnil velmistr.
Bedna se zavřela. Lana zavrzala. Loď se pohnula.
Protože někdy zlato neutíká.
Jde napřed, aby přivedlo posily.
(mince jsme původně vytvářeli pro naši hru Akkon1291.
Paříž — králova pokladna
Úředníci počítali potichu. Ten typ ticha, který znamená přesnost.
Na stole ležely hromady mincí. Zlaté, jednotné, nepřekvapivé.
„Souhlasí,“ řekl jeden.
Druhý se zarazil.
„Ne… je tu víc.“
Filip IV. zvedl oči.
„Víc?“ zeptal se.
Úředník přikývl.
„Řád poslal více, než bylo sjednáno.“
Král přistoupil ke stolu. Vzal minci. Otočil ji. Dlouho ji držel.
„Pečliví,“ řekl.
Nikdo neodpověděl.
Král minci znovu otočil. Podíval se na znak. Na rytíře. Ne na krále.
Prsty přejel po hraně.
„Vlastní měna,“ řekl tiše.
Ticho zesílilo.
„Vlastní pevnosti. Vlastní vojáci. Vlastní zlato.“
Mince dopadla zpět na stůl. Zvuk byl malý — ale v místnosti zůstal.
„To není služba,“ řekl Filip.
Nikdo se nepohnul.
Král se díval na hromadu zlata, která byla přesná, poctivá — a cizí.
„To je moc,“ řekl.

Herugrin
Brick 

















