Délka celková | 105 cm |
Délka čepele | 84 cm |
Šířka záštity | 22 cm |
Hmotnost | 500 g |
Těžiště | 15 cm od záštity |
Jádro | laminát, kevlarová dutinka kolem špičky |
Materiál | pružná polyuretanová pěna |
Certifikace | CE, REACH, EN71 1-3test |
Použití | Cosplay, Film, Soft larp |
Žánr / Období | Středověk |
Tvrdst měkčení čepele | Shore A 25 |
Tvrdst rukojeti / záštity | Shore A 45 |
Joyeuse – foam larp sword
Softened foam sword for larp, one-handed – 9.-13. century.
105, of which blade 84 cm cm
500 g
The design is very nice and it is a replica of a historical weapon, for larp high noble figures the corresponding weapon. It is a little longer than Joyeuse – it is 82.5 cm and weighs approximately 1.6 kg.
A replica of a decorated sword, does not deny inspiration with the sword of Joyeus Charlemagne. But it is not an exact replica, the decoration varies in detail. According to legend, there were three co-produced „brotherly“ swords: Joyeus (Charlemane), Durandal (Roland) and Curtan Ogier. In the legends, these are magical swords that have a meaning similar to that of Avalon or Excalibur for the England. (Only Excalibur would have to look completely different, he was older – from the beginning of the 4th century – and either it would have to be gladius or spatha.). According to legend El Cid had a similar sword. So you can attribute your sword to various characters – who will have the appropriate position to have such a beautiful and decorated weapon.
Some legends claim that Durandal and Joyeys used fragments of St. Longin’s lance in the pear.
We don’t know where Durandal and Curtan are today. If the swords were actually three and the third was Joyeuse, we have the one preserved – it is in the Louvre exposition.
Joyeuse is the coronation sword of the French kings. He was associated with Charlemagne for the first time in 1270 (during the coronation of Philip III, when he was first used for the coronation). It was last crowned by Charles X in 1824. Originally it was preserved in Reims, in the Basilica of st. Denis has been kept as part of the treasure since 1505, and moved to the Louvre in 1793.
Joyeuse is composed of different parts. At its core is a medieval blade type Oakeshott XII, the most common around the 10th century. The blade could indeed come from the early 9th century, and thus it could truly be the sword of Charlemagne. But not all historians share it, some even date back to the early 13th century. Some authors even claim that the medieval blade was replaced by a modern replica in 1804, when the sword was ready for the coronation of Napoleon Bonaparte.
The Louvre officially mentions pear dating to the 10th to 11th centuries, patronage to the 12th and sheath to the 13th century.
Joyeuse – měkčený korunovační meč pro larp
Měkčený meč pro larp, jednoruční – 9.-13. století.
105, z toho čepel 84 cm
500 g
Design je velmi pěkný a jde o repliku historické zbraně, pro larpové vysoce urozené postavy odpovídající zbraň. Je trochu delší než Joyeuse – ten má 82,5 cm a na váhu zhruba 1,6 kg.
Replika zdobeného meče, nezapře inspiraci mečem Joyeuse Karla Velikého. Ale není to přesná replika, zdobení se v detailech liší. Podle legend existovaly tři současně vyrobené „bratrské“ meče: Joyeuse(Karla Velikého), Durandal(hraběte Rolanda) a CurtanaOgiera. V karlovských legendách jsou to až magické meče, které mají význam podobný jako třeba meče Avalon nebo Excalibur pro Angličany. (Jen Excalibur by musel vypadat úplně jinak, byl starší – z počátku 4. století – a buď by to musel být gladiusnebospatha.). Podobný meč měl podle legend El Cid. Takže svůj meč můžete přisoudit různým postavám – které budou mít příslušné postavení potřebné k tomu mít takhle nádhernou a zdobenou zbraň.
Některé legendy tvrdí, že při kování Durandalu a Joyeuse byly v hrušce použity fragmenty kopí svatého Longina.
Kde je Durandal a Curtan, to dnes nevíme. Pokud ty meče skutečně byly tři a ten třetí byl Joyeuse, tak ten máme zachovaný – je v expozici Louvru.
Joyeuse je korunovační meč francouzských králů. S Karlem Velikým byl poprvé spojován roku 1270 (při korunovaci Filipa III., kdy byl ke korunovaci použitý poprvé). Naposledy jím byl korunovaný v roce 1824 Karel X. Původně byl uchováván možná v Remeši, v bazilice st. Denis je jako součást pokladu uchováván od roku 1505, do Louvru byl přesunut v roce 1793.
Joyeuse je složený z různých částí. V jádru má středověkou čepel typu Oakeshott XII, nejběžnější kolem 10. století. Čepel by skutečně mohla pocházet z ranného 9. století, a tedy by to mohl být opravdu meč Karla Velikého. Ale nesdílejí to všichni historici, někteří i čepel datují do počátku 13. století. Někteří autoři dokonce tvrdí, že středověká čepel byla nahrazena moderní replikou v roce 1804, kdy byl meč připravený pro korunovaci Napoleona Bonaparta.
Louvre jako oficiální informaci uvádí datování hrušky na 10. až 11. století, záštitu do 12. a pochvu až do 13. století.
Materiál
Meč je vícevrstvý. Tělo je odolná pružná kompozitní PU pěna. Na omak měkčí, ale houževnatá pružná a odolná. Když ji ohnete nebo zmáčknete, vrací se zpět. Jádro ze skelných vláken s kevlarovým obalem kolem špičky. Díky tomu se meč prakticky nedá zlomit. Snese velké prohnutí i opravdu velké rány, lze s ním spolehlivě útočit i krýt přímé zásahy. Povrch je z tužší odolné silikonové gumy. Jilec je z trochu tužší gumy. Záštita nemá tvrdé jádro, je měkká, ohebná a houževnatá. I při tvrdém kontaktním boji nikomu neublížíte. Je testovaný a certifikovaný na bezpečnost a neobsahuje žádné závadné látky.
Čepel B má stejnou kontrukci jako A, ale je tenčí (hezčí design), nevýhodou je, že proti A trochu víc pruží v ruce a šička má sklon k ohýbání se. Není třeba se bát, že byste jí snáz zničili, ale jste-li zkušený šermíř, bude se vám s ní bojovat trochu obtížněji, na rozdíl od čepelí A to není dobrá tréninková zbraň.