Tolar 1603 – replika historické mince

Tolar 1603 (také taler či thaler) je replika velké stříbrné mince, ražené v českých zemích. Naše verze je vyrobena v poměru 1:1 jako přesná kopie historické mince z roku 1603, kterou nechal zavést císař Rudolf II.

První tolary byly raženy na konci 15. století v Jáchymově ze stříbra z místních dolů. Jejich úspěch byl obrovský – mince se rozšířila po celé Evropě a stala se vzorem pro další velké měny. Právě z označení Joachimsthaler (doslova „z údolí sv. Jáchyma“) vzniklo zkrácené Thaler / Taler, z něhož je odvozen dnešní název dolar. Častý omyl je spojovat „tolar“ s anglickým tall („dlouhý“), ale ve skutečnosti název vychází z místa ražby.

Ke vzniku tolaru se váže kuriozní historka: Hrabě Šlik měl stříbrné doly a současně dluhy v Německu. Ale nesměl vyvézt stříbrné ingoty, protože to zákon zakazoval. Nicméně zjistil si, že mu zákon nezakazuje razit vlastní minci. A tak začal razit šlikovské nebo jáchmovské tolary. Schválně je udělal obrovské, aby stačilo málo kusů na spotřebování velkého množství stříbra, protože jeho záměr byl spíš jen jakž takž legálně vyvézt hromadu stříbra. Což se mu povedlo. Nicméně císaře Rudolfa II tím značne rozzuřil. Hlavně proto, že ho předem nepožádal o svolení. Císař si tedy hraběte Šlika předvolal a vypadalo to na soud, který mohl pro Šlika dopadnout dost špatně. Jenže Šlik to narafičil vychytrale: Nechal udělat návrh úplně nové mince – Tolar Rudolfa II. a přivezl mu návrh ukázat a tvářil se, že ta původní ražba šlikovského tolaru byla jen takový pokus, aby se ukálo, že ta císařská mince bude mít úspěch. Ještiného císaře tím získal a nejen že Rudlf II. zavedl tolary jako novou oficiální měnu pro své země, tolary se razily ze šlikovského stříbra a současně Šlikovi dovolil v omezeném množství razit šlikovské tolary dál. Tak vznikla jedna z legendárních mincí, která v podobě amerického dolaru přežila dodnes.

Naše replika tolaru má průměr 39 mm a patří mezi největší historické mince v nabídce. Ve srovnání: česká padesátikoruna má 27,5 mm a 2 eura jen 25 mm. Díky své velikosti a detailnímu zpracování působí mimořádně efektně při hrách i jako sběratelský kus.

Mince nabízíme ve třech variantách – stříbrná, patinovaná stříbrná a zlatá. Vyrobeno z kovové slitiny (zinek).

Tento tolar je ideální pro deskové hry, RPG, LARP, tematické eventy, ale i jako sběratelský kousek nebo originální dárek.

Šlik a císař

Komnata byla přeplněná věcmi, které nikdo nepovažoval za zbytečné. Přístroje, kameny, kresby, mapy hvězd — a mezi tím císař, který poslouchal jen tehdy, když ho něco zaujalo.

Šlik držel minci mezi prsty, ale ještě ji nepoložil.

„Vaše Veličenstvo,“ řekl klidně, „stříbro máme. Nejlepší v Evropě.“

Rudolf neodpověděl. Díval se jinam. Vypadal, jako by poslouchal vzdálenější myšlenku.

„Malé mince mizí,“ pokračoval Šlik. „Velká mince zůstává. Váha, důvěra, obchod.“

Teprve teď položil minci na stůl.

Tolar.

Zvuk byl jiný než u drobných. Plný. Definitivní.

Rudolf se konečně podíval. Vzal minci. Otočil ji. Chvíli mlčel.

„Velká,“ řekl.

„Zapamatovatelná,“ odpověděl Šlik.

Císař minci znovu otočil. Prsty přejel po líci, jako by tam už něco viděl.

„A kdo na ní bude?“ zeptal se.

Šlik se pousmál jen nepatrně.
„Ten, komu patří.“

Ticho.

Rudolf minci držel déle, než bylo nutné a představoval si tam svůj portrét. To by šlo. Mince s jeho portrétem je něco úplně jiného než groše.

„Velká mince,“ řekl znovu hrabě, tentokrát jinak.

Císař přikývl.

Protože některé reformy nezačínají zákonem.

Začínají mincí, kterou nechceš pustit z ruky.

Dee a dívka

Ulice byla úzká a večer už téměř tichý. John Dee mluvil rychleji, než by bylo rozumné, a dívka ho sledovala s pobavením, které neskrývala.

„Říká se, že pod synagogou je pokladnice. A knihovna,“ řekl.

„Říká se hodně věcí,“ odpověděla.

Dee vytáhl minci. Velkou. Dost velkou, aby změnila tón rozhovoru.

Dívka se nepodívala hned. To bylo součástí hry.

„Chci se tam podívat,“ řekl Dee.

„Není tam kam,“ řekla. „Podzemí neexistuje.“

Dee se zamračil. Ta holka blafuje! „To není možné.“

Dívka se zasmála — krátce, ale ne posměšně.

„Vy cizinci vždycky hledáte místnost,“ řekla. „Někdy je to člověk.“

Dee minci protočil mezi prsty.

„Tak mi ukaž člověka.“

Dívka se konečně podívala na zlato. Odhadla váhu, původ i to, jak moc ho chce.

„Já ho neukazuju,“ řekla tišeji. „Já domlouvám.“

„Kolik?“ zeptal se Dee.

Dee přidal druhou minci. Neochotně. Zvědavost byla silnější než opatrnost.

„Deset pro mě…“ usmála se. „A deset pro toho, kdo ví.“

Deeovi stoupnul tlak. To přece nemůže myslet vážně. Vždyť to je hromada peněz! “Zbláznila ses”?

“Ty chceš schůzku. Jestli nechceš, nech být.”

Dee cítil, jak se mu krev hrne do hlavy. Pak se nadechla uklidnil. Sáhnul pro váček a odpočítával mince. Nakonec to vzdal a podal jí ho celý.

“To neni všechno” vykolejila ho svým odhadem, aniž by mice počítala.

“Zbytek na schůzce s tím člověkem.”

Dívka zaváhala. To zní jako fér. Přikývla.

„A co je v těch knihách?“ zeptal se.

Dívka naklonila hlavu.

„To, co hledáš,“ řekla. „A to, co nechceš najít.“

Chvíli bylo ticho.

Váček tolarů zmizel v záhybech její sukně.

„Zítra,“ řekla. „Tady.“

A odešla dřív, než mohl položit další otázku.

Protože v Praze se vědění neprodávalo přímo.

Jen se k němu kupovala cesta.

Staří přátelé

V podvečer se nad řekou držela mlha a zvony už dávno odbily nešpory. V hostinci Zum Riesen, který stál na břehu Mohanu, už déle než lidská paměť. přesto bylo plno světla. Svíce na trámech prskaly a z kuchyně voněla cibule na sádle.

Hostinský Matthias stál za pultem, otíral džbány a občas zvedl oči ke dveřím. V těch časech to byl zvyk, který si člověk ani neuvědomoval – každé otevření dveří mohlo znamenat nové hosty, nebo také potíže.

Dveře se rozlétly a do lokálu vstoupil muž v tmavém kabátci, na ramenou poprašek z cesty. Pod paží nesl malou dřevěnou truhličku.

Matthias se usmál.

„Heinrichu! Já už myslel, že ses v tom zmatku ztratil někde mezi Frankfurtem a Koblenzem.“

Zlatník Heinrich Bauer si sundal klobouk, setřásl z něj kapky a položil truhličku na pult.

„Kdybych věděl, kolik vojska je dnes na cestách, možná bych se ani nevydával,“ zabručel. „Ale práce je práce.“

Hostinský nalil dva korbele piva a jeden přisunul k němu.

„Tak si sedni. Aspoň dneska večer ještě svět drží pohromadě.“

Heinrich se zhluboka napil. Pivo bylo studené a dobré.

Chvíli jen poslouchali šum hostince. U jednoho stolu se smáli dva mušketýři v modrých kabátcích, u druhého seděli švýcarští vojáci a házeli kostky. Občas cinkly mince.

Matthias kývl hlavou směrem k nim.

„Vidíš to? Každý den jiná armáda. Včera Sasové, dnes Francouzi. A já jen doufám, že zůstanou jen u piva.“

Heinrich přejel pohledem po místnosti.

„Zatím to vypadá klidně.“

„Zatím,“ přikývl hostinský. „Válka je jako bouře. Nikdy nevíš, kdy přijde vítr.“

Zlatník otevřel svou truhličku. Uvnitř byly sametové přihrádky a v nich drobné prsteny, řetízky a několik zlatých broží.

Matthias si hvízdl.

„Tohle vozíš po cestách?“

„Když se někdo chce ženit, válka nebo ne, prsten stejně koupí,“ pokrčil rameny Heinrich. „A důstojníci mají kapsy pořád dost hluboké.“

Hostinský se opřel o pult.

„A čím platí?“

Heinrich sáhl do váčku u pasu a vysypal na dřevo několik mincí. Stříbro i zlato se v teplém světle svíček lesklo.

„Tímhle,“ řekl.

Matthias jednu minci zvedl. Těžký tolar, chladný na dotek.

Vedle něj ležel zlatý louis d’or.

„Francouzské zlato,“ zamručel.

„A dobré zlato,“ usmál se Heinrich. „Vážil jsem ho.“

Hostinský položil minci zpět na pult.

„Víš, co je na tom všem nejzvláštnější?“

„Co?“

Matthias se podíval po lokále.

„Těm chlapům je úplně jedno, čí mince to jsou. Císařské, francouzské, nizozemské…“

Heinrich přikývl.

„Hlavně když platí.“

Od stolu s kostkami se ozval výbuch smíchu a další cinknutí mincí.

Hostinský si znovu přihnul z korbele.

„A víš co?“ řekl po chvíli. „Možná je to jediné štěstí téhle války.“

„Jaké?“

Matthias pokrčil rameny.

„Dokud mají čím platit, pijí pivo. A dokud pijí pivo…“

Heinrich se pousmál.

„…nepálí města.“

Oba chvíli mlčeli a poslouchali šum hostince, cinkání mincí a tlumený smích vojáků.

Venku houstla mlha, ale uvnitř Zum Riesen bylo teplo, světlo a na stole se leskly tolary i louis d’ory – a zatím to stačilo.

 

 

 

 

 

Hmotnost	10 g
Color	Patinovaná stříbrná, Stříbrná, Zlatá
Množství v balení	1 ks, 10 ks, 100 ks, 1000 ks
Žánr/období	16.-18.století, 19. a 20. století
Materiál	zinc aloy
Použití	Deskové hry, RPG, Sběratelský kousek, Škola, Suvenýr, Tábory a akce s dětma, Cosplay, Film, Hračka, Soft larp
Kompatibilní světy	Rudolfinský svět, Tři mušketýři, Třicetiletá válka
Estetika	Věrohodná replika