Pražský groš
kovové mince na hry ve stříbrné, patinované stříbrné a zlaté zlaté variantě.
Průměr 30 mm. Je to velká mince – pro představu česká padesátikoruna má 27,5 mm a 2 eura jsou velké jen 25 mm.
Materiál: Kovová (zinková) slitina
Mince Pražský groš je historická replika – Pražské groše platily ve Střední Evropě ve 14. a 15. století za spolehlivý středověký etalon stříbrné mince.
Historická je samozřejmě stříbrná verze Pražského groše, ostatní barevné verze děláme proto, aby se vám při hrách snáz vytvářely měnové systémy (přitom je samozřejmě možné pražské groše kombinovat s dalšími mincemi). Jiné barevné varianty, které můžete vidět na některých našich dalších mincích (patinované stříbro, měď, patinovaná měď), jsou možné na zakázku u větších objednávek
Pražský groš začal razit v roce 1300 český král Václav II. Toho roku se totiž nedaleko Prahy (v Kutné Hoře) našly stříbrné žíly a rozběhla se těžba stříbra – ve své době šlo o největší stříbrné doly na světě. To králi umožnilo mincovní reformu. Během 13. století byly nejobvyklejší mincí středověké evropy denáry. Jejich kvalita kolísala a v této době už byla váha pod 1g, přičemž ryzost se často pohybovala pod 50% obsahu stříbra. Václav II. se nechal inspirovat v Tours, kde francouzský král razil minci gros tournois. Samotné pojmenování pochází od „velký denár“, později zůstalo jen to „velký“ (gross). Groš byla velká a těžká mince (30mm 3,5-3,7g stříbra, přičemž měla vysokou ryzost kolem 93-95% obsahu čistého stříbra. Vzhledem k bohatosti kutnohorských dolů se groš rychle stal etalonem stříbrné mince ve Střední Evropě.
Po Praze groše razila i některá další města, hlavně v Německu, ale pražský groš se dlouho držel jako nejspolehlivější a nejhodnotnější. Například platil kurz, kdy jeden Pražský groš měl hodnotu dvou míšňský grošů. Pro představu si zkusme hodnotu Pražského groše představit jako cca 10-20 eur v dnešním světě. Existovaly i mince menší – razily se i půgroše, v oběhu zůstaly staré denáry, které měly hdnotu kolem čtvrt pražského groše a razily se nové drobné stříbrné mince (parve), kde jeden Pražský groš obsahoval 12 parve. Z pražského groše se stala početní jednotka – plat se počítal zpravidla v pražských groších, běžné nákupy se přepočítávaly na groše a jeho zlomky.
Pokud se ptáte, proč se tak neujaly zlalté mince, je to proto, že jejich cena byla příliš vysoká. Pokud bychom si zkusili představit hodnotu třeba jednoho zlatého florinu Jana Lucemburského nebo zlatého dukátu Karla IV., bude to spíš kolem 500-1.000 EUR. Z čehož vyplývá, že většina lidí zlatou minci nikdy nedržela v ruce. Za zlaté mince se kupovaly třeba domy, panství nebo jiné opravdu drahé věci a byla to měna nobility. Pro běžný život byl stříbrné mince mnohem vhodnější.
Během husitských válek ražba grošů ustala a obnovil ji až Jiří z Poděbrad, ale to už její váha klesla na cca 2,5g a také ryzost byla jen kolem 50% stříbra a později dokonce méně. Od poloviny 16. století byly groše už poměrně znehodnocené a když byla zavedena nová mince – stříbrný tolar. Kurz obou mincí byla pak stanoven na 30 grošů za 1 tolar.. Zámořské objevy způsobily obrovskou inflaci zlata a stříbra a kupní síla grošů rychle klesla. Ražbu grošů zcela skončila měnoou reformou v roce 1644.
Mince jsme původně vytvářeli pro naše hry (http://cestycasem.cz).