Gladius hispaniensis

Délka celková	70 cm
Délka čepele	52 cm
Šířka záštity
Hmotnost	390 g
Těžiště	1
Jádro	laminát, kevlarová dutinka kolem špičky
Materiál	pružná polyuretanová pěna
Certifikace	CE, REACH, EN71 1-3test
Použití	Cosplay, Film, Hračka, Soft larp, Larpová bitva, Hardcore bitva
Žánr / Období	Fantasy a filmové, Řecko, Řím, Keltové a další starověk
Tvrdst měkčení čepele	Shore A 25

Gladius hispaniensis je krátký měkčený meč pro larp, jednoruční.

70 cm, z toho čepel 52 cm

390 g

Krátký meč ve stylu legionářského gladia. Je inspirovaný typem zvaným gladius hispaniensis neboli hispánský meč. Používal se až do konce republiky a vyznačoval se prohnutou listovitou čepelí a jen naznačenou záštitou. Jeho délka byla proměnlivá zhruba v rozmezí 50-60 cm. I když objevily se i delší. Šířka čepele byla kolem 5-7 cm, podle vykrojení. Byl ze všech forem nejtěžší, ale ne nejovlasdatelnější a ani nejpádnějjší – mladší typy ho v tom předčily.

Později býval nahrazen typem zvaným Pompeje – ten ustupoval od listové čepele a nahradila ji dvojice paralelních ostří, takže se mečem snáz sekalo. Tyo „Pompeje“ byl celkově subtilnější a jeho délka se ustálila na cca 60-65cm.

Paralelně se rozšířil typ zvaný Maguntiacum, Mainz, neboli Mohuč, oblíbený zejména u rýnských jednotek. Mohučská forma gladia byla většinou  trochu delší – cca 65-70cm, měla protáhlejší špičku, kterou se dalo velmi dobře bodat a při bodu pronikala i kroužkovou košilí. To bylo výhodné při boji s germány. Nevýhodou typu Mohuč byla křehkost tenké špičky, takže vyžadoval lepší kvalitu oceli. Na Rýnu se někdy během prvního století také ustálila podoba velké kulové těžké hlavice a půlkulové zploštělé záštity.

Kvůli křehké špičce býval typ Mainz nahrazován kompromisní formou gladia Fulham. Tvar špičky byl někde mezi pompejskou a mohučskou formou, šířka čepele cca 6cm, celková délka meče se většinou blížila 70cm. Meč tak byl poměrně odolný, těžký, dalo se s ním bodat i dobře sekat.

Fulham už se tvarově blížil původně gótskému jezdeckému meči Spatha a v pozdních letech impéria byl spathou nahrazován. (Spatha byla delší, celý meč míval déku cca 90-100 cm). Ze spathy se později vyvinuly meče vikingské.

Na gladiu hispanica – mainz nebo fulham je zajímavé, že přestože měly svá „módní“ období a byly dokladem technologického vývoje, poměrně často se používaly souběžně. U rýnských jednotek jste tak často ve stejné jednotce moli nalézt různé verze meče.  Typ „hispaniensis“ nebo „hispanica“, kterému se tento meč nejvíc blíží, je tedy poměrně univerzálně použitelný. Přestože logicky nejoblíbenější byl v období cca do konce republiky, vůbec není vyloučené, aby jím byly ozbrojené i rýnské jednotky, nebo jednotky v pozdních dobách císařství., přestože v pozdějších letech byly samozřejmě oblíbenější modernější a efektivnější formy gladia.

Porovnání našich modelů gladia.

Gladius Hispaniensis je vyloženě krátký meč – čepel má 52 cm. Je lépe ovladatelný a mnohem výhodnější pro rafinovanější šerm. Na rozdíl od původního římského – tenhle larpový je příjemný do ruky a je to výborný krátký lehký meč. Magontiacum má dlouhou jedovatou špičku, která má své výhody. Je téměř tak dlouhý jako středověké meče. Proti našim středověkým mečům i proti modelu Hispaniensis zdaleka tak dobře nesedí v ruce. Máme ještě černou verzi meče „Fulham“ a hispánský gladius je ve skutečnosti i meč Herugrin.

Gladisus

Short softened sword for larp, ​​one-handed.

70 cm, of which blade 52 cm

390 g

Short sword in the style of a legionary gladius. It is inspired by a type called gladius hispaniensis or Hispanic sword. It was used until the end of the Republic and was characterized by a curved leaf blade and only indicated by auspices. Its length was variable in the range of 50-60 cm. Although they appeared longer. The blade width was about 5-7 cm, according to the cutout. He was the most difficult of all forms, but not the most maneuverable and not the most compelling – the younger types outperformed him.

Later it was replaced by a type called Pompeii – it retreated from the leaf blade and was replaced by a pair of parallel blades, making it easier to cut with a sword. Tyo “Pompeii” was generally subtle and its length stabilized at about 60-65 cm.

In parallel, the type called Maguntiacum, Mainz, or Mainz, popular especially with the Rhine troops, expanded. Mainz form of gladia was mostly a little longer – about 65-70 cm, had a longer tip, which could very well sting and at the point penetrated the chain mail shirt. This was advantageous in fighting the Germanic. A drawback of the Mainz type was the fragility of the thin tip, so it required better steel quality. On the Rhine sometime during the first century, the shape of a large spherical heavy warhead and a half-sphere flattened guard also stabilized.

Due to the fragile tip, the Mainz type was replaced by a compromise form of Fulham gladia. The shape of the tip was somewhere between Pompeii and Mainz, blade width of about 6 cm, the total length of the sword was close to 70 cm. The sword was quite durable, heavy, it could be stabbed and chopped well.

Fulham was close in shape to the originally gothic riding sword Spatha and in the late years of the empire was replaced by spathou. (Spatha was longer, the whole sword was about 90-100 cm long). The spatha later developed into Viking swords.

On gladio hispanica – mainz or fulham, it is interesting that although they had their “fashionable” periods and were evidence of technological development, they were quite often used in parallel. With the Rhine units, you can often find different versions of the sword in the same unit. The type “hispaniensis” or “hispanica”, which is the closest to this sword, is therefore quite universally applicable. Although logically the most popular was in the period until about the end of the Republic, it is not excluded that it was armed and the Rhine units, or units in the late Empire.

Compare our models of gladius.

Gladius Hispaniensis is downright short sword – blade 52 cm. It is more manageable and more convenient for more sophisticated fencing. Unlike the original Roman – this larp is pleasant to hand and is a great short light sword. Magontiacum has a long poisonous tip that has its advantages. It is almost as long as medieval swords. Against our medieval swords and against the model Hispaniensis far from fit in hand. We still have a black version of the sword “Fulham” and the Hispanic gladius is actually the Herugrin sword.

Materiál

Meč je vícevrstvý. Tělo je odolná pružná kompozitní PU pěna. Na omak měkčí, ale houževnatá pružná a odolná. Když ji ohnete nebo zmáčknete, vrací se zpět. Jádro ze skelných vláken s kevlarovým obalem kolem špičky. Díky tomu se meč prakticky nedá zlomit. Snese velké prohnutí i opravdu velké rány, lze s ním spolehlivě útočit i krýt přímé zásahy. Povrch je z tužší odolné silikonové gumy. Jilec je z trochu tužší gumy. Záštita nemá tvrdé jádro, je měkká, ohebná a houževnatá. I při tvrdém kontaktním boji nikomu neublížíte. Je testovaný a certifikovaný na bezpečnost a neobsahuje žádné závadné látky.

Čepel B má stejnou kontrukci jako A, ale je tenčí (hezčí design), nevýhodou je, že proti A trochu víc pruží v ruce a špička má sklon k ohýbání se. Není třeba se bát, že byste jí snáz zničili, ale jste-li zkušený šermíř, bude se vám s ní bojovat trochu obtížněji, na rozdíl od čepelí A to není dobrá tréninková zbraň.

 

 

 

Weight	380 g
Dimensions	72 × 10 × 5 cm
Délka	60-80
Podle druhu	Sword
Podle použití	Cosplay, Film, Ful force/Full contact battle, Larp battle, Soft larp, Toy
Žánr/období	Greece, Rome, Celts, ancient
Jádro čepele	12 mm fibreglass