Gladius hispaniensis

Gladius hispaniensis je krátký měkčený meč pro larp, jednoruční.

70 cm, z toho čepel 52 cm

390 g

Krátký meč ve stylu legionářského gladia. Je inspirovaný typem zvaným gladius hispaniensis neboli hispánský meč. Používal se až do konce republiky a vyznačoval se prohnutou listovitou čepelí a jen naznačenou záštitou. Jeho délka byla proměnlivá zhruba v rozmezí 50-60 cm. I když objevily se i delší. Šířka čepele byla kolem 5-7 cm, podle vykrojení. Byl ze všech forem nejtěžší, ale ne nejovlasdatelnější a ani nejpádnějjší – mladší typy ho v tom předčily.

Později býval nahrazen typem zvaným Pompeje – ten ustupoval od listové čepele a nahradila ji dvojice paralelních ostří, takže se mečem snáz sekalo. Tyo „Pompeje“ byl celkově subtilnější a jeho délka se ustálila na cca 60-65cm.

Paralelně se rozšířil typ zvaný Maguntiacum, Mainz, neboli Mohuč, oblíbený zejména u rýnských jednotek. Mohučská forma gladia byla většinou  trochu delší – cca 65-70cm, měla protáhlejší špičku, kterou se dalo velmi dobře bodat a při bodu pronikala i kroužkovou košilí. To bylo výhodné při boji s germány. Nevýhodou typu Mohuč byla křehkost tenké špičky, takže vyžadoval lepší kvalitu oceli. Na Rýnu se někdy během prvního století také ustálila podoba velké kulové těžké hlavice a půlkulové zploštělé záštity.

Kvůli křehké špičce býval typ Mainz nahrazován kompromisní formou gladia Fulham. Tvar špičky byl někde mezi pompejskou a mohučskou formou, šířka čepele cca 6cm, celková délka meče se většinou blížila 70cm. Meč tak byl poměrně odolný, těžký, dalo se s ním bodat i dobře sekat.

Fulham už se tvarově blížil původně gótskému jezdeckému meči Spatha a v pozdních letech impéria byl spathou nahrazován. (Spatha byla delší, celý meč míval déku cca 90-100 cm). Ze spathy se později vyvinuly meče vikingské.

Na gladiu hispanica – mainz nebo fulham je zajímavé, že přestože měly svá „módní“ období a byly dokladem technologického vývoje, poměrně často se používaly souběžně. U rýnských jednotek jste tak často ve stejné jednotce moli nalézt různé verze meče.  Typ „hispaniensis“ nebo „hispanica“, kterému se tento meč nejvíc blíží, je tedy poměrně univerzálně použitelný. Přestože logicky nejoblíbenější byl v období cca do konce republiky, vůbec není vyloučené, aby jím byly ozbrojené i rýnské jednotky, nebo jednotky v pozdních dobách císařství., přestože v pozdějších letech byly samozřejmě oblíbenější modernější a efektivnější formy gladia.

Porovnání našich modelů gladia.

Gladius Hispaniensis je vyloženě krátký meč – čepel má 52 cm. Je lépe ovladatelný a mnohem výhodnější pro rafinovanější šerm. Na rozdíl od původního římského – tenhle larpový je příjemný do ruky a je to výborný krátký lehký meč. Magontiacum má dlouhou jedovatou špičku, která má své výhody. Je téměř tak dlouhý jako středověké meče. Proti našim středověkým mečům i proti modelu Hispaniensis zdaleka tak dobře nesedí v ruce. Máme ještě černou verzi meče „Fulham“ a hispánský gladius je ve skutečnosti i meč Herugrin.

Materiál

Meč je vícevrstvý. Tělo je odolná pružná kompozitní PU pěna. Na omak měkčí, ale houževnatá pružná a odolná. Když ji ohnete nebo zmáčknete, vrací se zpět. Jádro ze skelných vláken s kevlarovým obalem kolem špičky. Díky tomu se meč prakticky nedá zlomit. Snese velké prohnutí i opravdu velké rány, lze s ním spolehlivě útočit i krýt přímé zásahy. Povrch je z tužší odolné silikonové gumy. Jilec je z trochu tužší gumy. Záštita nemá tvrdé jádro, je měkká, ohebná a houževnatá. I při tvrdém kontaktním boji nikomu neublížíte. Je testovaný a certifikovaný na bezpečnost a neobsahuje žádné závadné látky.

Čepel B má stejnou kontrukci jako A, ale je tenčí (hezčí design), nevýhodou je, že proti A trochu víc pruží v ruce a špička má sklon k ohýbání se. Není třeba se bát, že byste jí snáz zničili, ale jste-li zkušený šermíř, bude se vám s ní bojovat trochu obtížněji, na rozdíl od čepelí A to není dobrá tréninková zbraň.